Starší: Červenec 2006 * Červen 2006 * Květen 2006 * Duben 2006 * Březen 2006

Barevný podzim
Ještě než začne podzim plný deště, plískanic a vlezlé zimy, užili jsme si hradový den na Řebříku (zbytky hradu nedaleko hradů Žebrák a Točník) s úžasně barevnou kulisou všude kolem - na stromech i na zemi...

* * *
* * *

Splněný sen...
Po dlouhé době jsem se vydala za kulturou. A ne jen tak ledajakou. Bídníci - jediný muzikál, který jsem kdy chtěla vidět. Žádný jiný mě nikdy nelákal, zato Bídníci mě okouzlili už před cca 10 lety, kdy mi byla půjčena kazeta (díky, Macku) a já jsem si je poprvé poslechla. Od té doby jsem poznala i anglickou a francouzskou verzi téhož, z televize jsem měla nahraný speciální Miserablovský výroční koncert z Londýna (později převedený na DVD - děkuju, taťulínku), postupně jsem se naučila slova (opakování, matka moudrosti) a čas od času jsem je poslouchala po celých těch 10 let. Někde v koutku duše jsem snila o tom, že to představení třeba jednou i uvidím...
Před časem, když jsem Bídníky zase po čase oprášila, mě napadlo se podívat po internetu a ejhle - zjistila jsem, že se u nás Bídníci zase hrají v obnovené inscenaci. A od toho zjištění už nebylo tak daleko k tomu, abych na tomtéž místě po čase nenašla rozpis na podzimní představení (tehdy tam taky psali, že se jedná o posledních 20 představení v republice). Zachvátila mě bídnická horečka, která vedla k zamluvení lístků, domluvení noclehu v Praze a dalších peripetií (děkuju za všechno, Pho). Každopádně v pátek, 27. října, přišel ten velký den. Přijela jsem do Prahy na Výstaviště do skleněné pyramidy agentury Goja. A viděla jsem Bídníky!
Slyšela tisíckrát oposlouchané písničky, které jsem si v duchu zpívala - s Javertem, Gavrochem i Cosettou... Hltala jsem známý děj a kochala jsem se nápaditou scénou. Byl to velký zážitek. A jak už to tak u velkých zážitků bývá, tak nemohu popřít jisté zklamání - konfrontace vysněného ideálu s realitou dopadá většinou neslavně. Marius byl příliš málo romantickým hrdinou, slavné Eponině jsem nevěřila ani slovo a hvězdou pro mě byl záporák Javert, nikoliv Jean Valjean. Ale viděla jsem. A už můžu zase s čistým štítem a odškrtnutou kolonkou "splněno" čas od času oprášit těch několik CDček a zavzpomínat, jaké to bylo tehdy v Praze...

Pokud vás to navnadilo, neváhejte a kupte si lístky na dalších "posledních 20 představení u nás" - myslím, že nebudete litovat: Les Miserables - Bídníci

A ještě jednou Besina
Krásný podzimní den (a navíc neděle) a náš neodolatelný psí tvor. S pozdním sluníčkem zcela dokonalá kombinace.
Věřili byste, že tenhle zlatý tvor už rozžmoulal nesčetně bot, okousal kus lišty u dveří, miluje prozkoumávání hromady hnoje a kromě tří misek žrádla denně zvládá i takové perličky jako šmirgl papír. O osobitém louskání ořechů a požírání mulčové kůry ani nemluvě... :D

* * *

Psí sobotní ráno
Tak se mi jednou opravdu podařilo ráno vstát jako první. V sobotu, ještě před sedmou na 'psí službu'. Pustit Besinu ven vyvenčit a naplnit jí misku snídaní. A pak si s tím malým ďáblíkem chvíli pohrát, když už člověk jednou nemusí do práce. A stálo to za to. Jednak se mi podařilo ulovit krásnou ranní oblohu a taky několik fotek Besiny - našeho všetečného všežravce...

* * *

Podzimní Jeseníky
Ano, zase jsme tam byli. Co jsme to tak dali dohromady, tak už tam jezdíme třetím rokem pravidelně - vždycky na jaře a na podzim. A je to jako bychom se vraceli domů. Známá a prochozená místa. Komu to připadá jako nuda, tak si sbalte saky paky a běžte se projít po horách, liduprázdným lesem, po cestách, kudy lidé chodí už víc než 500 let... Věřte, že to má něco do sebe...
A komu těchto pár slov nestačí a chce nášup, pak je tu pro vás link na koalí stránky jesenické... ;)

* * *

made by ©Puffin 2006