Jednou je nikdy, dvakrát je vždycky
Tak přesně v duchu tohoto úsloví jezdíme do práce vždycky na kole :D.
Dobře tak jinak... Včera jsme to zkusili poprvé a bylo to super, ani aut nebylo zas tak moc, jak jsem se bála, prostě taková trocha sportu po ránu i na večer se hodí. Pokaždé jsme to vzali trochu jinou cestou, zpátky jsme jeli zadem po hradecké skorovesnické periferii - kdyby nefoukal ten protivný protivítr, tak to byla skoro idyla (pominu vtipný fakt že domů přijela místo puffina taková brunátná paní :D).
Doma mi můj drahý koalix "nainstaloval" krásné nové čerstvě koupené pláště (staré už se rozsypávaly, přece jen, jak jsem to počítala, tak kolu je už krásných deset let :)) - radost pohledět. No a dnes ráno jsme překonali nepříjemné protesty zadnic proti nedostatečně měkkému sedlu a vyrazili zase, podruhé.
Tak jen doufám, že nám to chvíli vydrží - třeba z nás pak jednou budou svalnatí sportovci... ;)

Sudoku
Ano ano, i já jsem tomuto modernímu fenoménu totálně propadla... A přitom to dlouho vypadalo, že se mi obloukem vyhne. Už nějakou dobu jsem o sudoku slýchala, opravdu velmi módní záležitost - z ničeho nic byly tyto číselné hlavolamy všude (podobně jako svého času šmoulové, céčka, pokémoni nebo kombucha). Pořád jsem nechápala, co na tom kdo vidí, a říkala jsem si, že jednou přijde chvíle, kdy mi nějaké zatoulané sudoku přijde pod ruku, já si ho vyluštím atím budu mít odbyto. Hmm, člověk míní...
První sudoku se mi zatoulalo pod ruku na našem lucemburském výletě, kdy jsem si na čtení sebou pořídíla časopis Lucky Star. Sám o sobě mě časopis nijak neohromil, ale kvůli té jedné křížovce si ho asi budu nějakou dobu pamatovat. Jistě, hned první sudoku mě chytlo, bylo to krásně logické přemýšlení s jasným výsledkem (žádných příliš mnoho možností a slepých uliček), zabavilo přesně natolik, že to člověku nedalo rébus nedokončit, ale zase se to nevleklo hodiny marného přemýšlení. Prostě ideální.
Dalším stádiem mé sudoku závislosti byl nákup brožurky ve stánku s asi 120 sudoku čtyř různých obtížností. První se mi už v tomto okamžiku zdály trapně jednoduché, dvojky tak na rozjezd, tak jsem se pak vrhla rovnou na ty nejtěžší. To byla ta pravá výzva! Samozřejmě že v tomto okamžiku jsou už všechny ty těžké úspěšně vyluštěny (i když nevypadají tak úhledně, jako ty lehčí, ale mám je) a v první sudokové knížce mi zbývá pár těch úplně jednoduchých. V zásobě už mám další dvě knížky, protože už teď mám pocit, že není správného dne bez vyluštění cca dvou až dvacíti sudokových mřížek za den.
Pro dokreslení mé úchylky dodám, že sudoku už teď běžně luštím u jídla, ve vaně, taky v mezičase, kdy se mi nahrávají simsíci (obzvláště úchylné - Koalix už navrhoval, že by měli sudoku zabudovat do The Sims2 hry přímo), v čekárně k zubaři nebo i v hospodě (minulý týden jsem jich tam i po třetím pivu pokořila asi 20 jedno za druhým)...
Inu, taky mě dostali... ;) Zkuste si to taky, velmi pravděpodobně dopadnete stejně...:D

Linky: