Po slavnostním svatebním obědě jsme vyrazili na víkend do Máchova kraje, konktrétně do Penzionu Almi ve Starých Splavech na břehu Máchova jezera. Penzion byl sympaticky a útulně vybaven - tmavě zelené koberce i závešy dávaly tušit jistou záruku kvality (hlavně to nebyl žádný "roztočov"), počasí krásné, nálada v družstvu výtečná, takže jsme před sebou měli vyhlídku skvělého víkendu (..po modrém blankytu bělavé páry hynou...).
Ráno po snídani jsme vyrazili na plánovaný výstup na Ralsko, monumentální horu a jedinečnou dominantu kraje. Čekalo nás téměř 400 metrů převýšení během 2 km dlouhé cesty na horu. Výstup byl podle očekávání úmorný, ale rozhodně to stálo za to. Nahoře nás čekal nádherný hrad, krásný výhled do krajiny, všude podzimní barvy - a fotografické orgie... :)
Na cestu dolů z Ralska jsme měli naplánovaný další bojový úkol - najít teprve nedávno objevený středověký objekt nacházející se na Vranovských skalách pod Ralskem. Skal jsme obešli a prozkoumali několik, už jsme skoro ztratili naději, že se nám to povede, a pak to přišlo. Poslední skalní homole na první pohled nevypadala jako to pravé místo, ale nakonec to bylo přesně ono. Popis místa i fotografie odpovídaly našemu nalezenému, našli jsme i stopy po archeologických sondách. Všechno jsme zdokumentovali a spokojení sami se sebou jsme se vraceli k našmu tutalíkovi, který nás odvezl zpátky do našho nocležiště.
Druhý den ráno jsme se nejdřív vydali na břeh Máchova jezera, kde byl ráno krásný výhled na Bezděz i na malý a téměř potopený hrad Myšlín. Takhle po sezóně mělo tohle místo opravdové kouzlo přímořského letoviska - písčitá pláž, borovice, pískovcové skály, šplouchající voda... (ovšem v létě je potřeba k tomu přičíst ještě miliony lidí a psů a šlapadel a serfů a kouzlo je rázem pryč).
Přejeli jsme do Novin pod Ralskem, kam jsme se jeli podívat na "průrvu Ploučnice" - místo, kde si řeka prokutala cestu skrz pískovcovou skálu. Nafotili jsme a pomalu vyráželi k domovu. Pomalu proto, že jsme se nemohl nabažit pohledu na ohromný kopec Ralska a znovu a znovu zastavovali a fotili ho z několika různých světových stran. Při posledním takovém focení kousek za Mimoní jsme dokonce na poli viděli "pasoucí se" volavky, kterým se v oblasti vodních ploch a bažin zřejmě dobře daří... Jako takovou pěknou tečku, za tím naším příběhem si můžeme přečíst, že volavka je symbolem moudré opatrnosti...
A to je vše, přátelé... :o)
Předcházející: 4) Slavnostní oběd
Další stránky o tomtéž: * Koalix * bráška *