Nejdřív si vysvětlíme pojmy - takže co je to vlastně takový kick-off? Celofiremní meeting (oblíbený zejména u západních firem, ale pomalu se začíná zavádět jako velmi moderní pojem i do českých firem) konaný 1x ročně, většinou brzy po novém roce a jeho náplní bývá zhodnocení roku loňského (jak se firmě dařilo, kdo jsou ti nejlepší pracanti z nejlpších, atd.) a plány do stávajícího roku. V naší firmě je Kick-Off už tradiční součástí firemního společenského života, jen jak se firma stává větší a větší, bývají i větší starosti s Kick-Off-em, protože sehnat dostatečně velký a dostatečně luxusní hotel na nějakém zajímavém místě, aby to zároveň firmu nezruinovalo, není nic jednoduchého. Letos také nastala spousta změn - nebyl jeden společný celosvětový Kick-Off (jako loni či předloni), ale konalo se jich několik - čínský, americký, západoevropský a český - takže jsme letos byli ochuzeni o přítomnost kolegů ze zahraničí (tedy kromě nejvyššího velení, samozřejmě). A kromě toho byly vyměněny osvědčené Krkonoše za poněkud vzdálené Tatry...
Zajímavá a dobrodružná byla už cesta na místo určení. Jelo se nočním lehátkovým vlakem přímo do Popradu - čekalo nás 8 hodin cesty. Popíjet se začalo už v osobáku do Pardubic, plynule se pokračovalo na pardubickém nádraží a samozřejmě vyvrcholilo během cesty naším popradským rychlíkem. Vetšina z nás jela lehátkovým vlakem prvně (stejně jako já), tak jsme se zděšením v očích zkoumali všechny vynálezy a vymoženosti. Začalo to už tím, že v lehátkovém kupé (či pro staromilce coupé) je míň místa než v běžném, my jsme naštěstí měli to štěstí, že místo planovaných šesti nás tam sedělo jen pět (jeden kolega se na poslední chvíli akce vzdal), tak jsme aspoň měli kam dát zavazadla i kam natáhnout nohy - každopádně i tak tam už nebylo k hnutí. Mírně jsme popíjeli svatovavřinecké červené a intelektuálně konverzovali, ale dle okolního hluku jsme usoudili, že v ostatních kupé se jinak činí. Nejdřív námi obsazaný vagón paní průvodčí zamkla, aby se náhodou někdo nedostal i mezi ostatní cestující, později v Ostravě náš vagón dokonce nechala zpacifikovat dvojicí ostravských policistů. Své si s námi užili i celníci / pohraničníci, protože někteří už nebyli s to najít své kupé, potažmo potřebné doklady. Každopádně nakonec všechno dobře dopadlo, nikoho z vlaku pro výtržnost nevyhodili a dokonce se někdy kolem třetí hodiny většina kolegů uložila ke spánku. Spánek v lehátkovém voze je nepopsatelný, to se prostě musí zažít na vlastní kůži. Jen si zkuste představit, že se vás šest dospělých lidí najednou v cukajícím se miniprostoru ukládá k spánku, přičemž se na málokteré lehátko dostanete bez nějakého toho omezení vašeho kolegy, zouváte si boty, případně si v poloze skrčence povlíkáte vyfasované deky a polštáře, uvelebíte se na lehátku podobnému tvrdší lavici a snažíte se usnout... A do toho tudumtudum ... tudumtudum... tudumtudum... Opravdu neopakovatelný zážitek.
To be continued... Kick-Off 2006 - II.
made by ©Puffin, 2006