Jak vlastně vypadá taková služebka? ptáte si možná čtouce předcházející stránky. Pro zájemce přiblížím. :)
Služebka - aspoň jak ji znám já - je školení u zákazníka na to, aby byl schopný pracovat s naším softwarem. Trvá většinou 3-5 dní a zahrnuje praktické ukázky, čili všichni školení lidé sedí u počítačů a snaží se u sebe vyrábět to samé, co já vysvětluju a předvádím u sebe na kompu, přičemž obraz toho je projektorem promítán na zeď / velký monitor apod. Celé školení vyjde danou firmu poměrně draho (několik desítek tisíc EUR), takže se ze mě většinou snaží vyždímat co nejvíc - ptají se na milióny jiných nesouvisejících problémů, na které si zrovna vzpomenou, takže člověk musí být připravený na všechno. Počet školených se pohybuje kolem 5-8 (počty nad 10 už bývají dost smrtící, člověk prostě tolik lidí neuhlídá). Školící hodiny se hodně odvíjejí od národnosti školených - ve Francii (žádní velcí workeři :)) to bývá mezi 9 - 12 a 14 - 17 (což mimo jiné odpovídá i jejich běžným pracovním hodinám) + každou hodinu a půl je tzv. kafová pauza (ano, velice důležité je lokalizovat místní kafový automat, spása za 0,40 EUR). Francouzi mají velice rádi svůj klid, takže žádné ranní extrémní vstávání, v poledne dost času na pořádný oběd a večer brzo domů... Každopádně na pořádnou "nalejvárnu" je to času až dost, takže bývám večer totálně unavená a vymluvená.
Za svou bohatou školitelskou praxi rozeznávám několik typů lidí - pohodáře, prudílky, brzdiče a brouky Pytlíky (co všechno ví, všechno znají, narodili se v kině), přičemž někde může existovat i kombinace více typů. Tady v Belfortu se mi sešlo pět lidí, přičemž čtyři z nich jsou převážně pohodáři - dva postarší chlapíci znalí všeho, co je potřeba, a když náhodou mají problém, tak je to jen přehlédnutí něčeho, ale nikdy nic katastrofického; dvě dámy - jedna je paní šéfová oddělení, druhá je její podřízená, ale ze stejného těsta, je vidět, že mají praxi, tudíž chápou rychle. Ale poslední dědula je rozhodně prudílek a brzdič zároveň, ten by nejradši, aby mu program četl myšlenky a aby všechno fungovalo samo, je pro něj problém i Ctrl+C a Ctrl+V (čili Copy - Paste). Takže i když čtyři žáci z pěti chápou excelentně, tak se stejně musí jet tempem toho nejpomalejšího pána, který se navíc co tři minuty rozčiluje, že mu to nefuguje, načež se zjistí, že neudělal správně druhý krok ze dvou, ačkoliv se to extra pro něj ukazovalo třikrát. Je to výtečné cvičení trpělivosti a sebeovládání. :)
A to si ještě představte, že celý den komunikujete cizím jazykem čili veškeré vysvětlování, proč je něco lepší dělat takhle a ne jinak, se rázem stává zase o něco složitějším. Navíc nejenom na školení, ale věčně během přestávek nebo při jízdách autem vás lidi zahrnují stejnou sadou otázek - typicky třeba: Vaše země je Česko nebo Česká republika? Jak je to vlastně odsud daleko? Jestli máme euro? Máme tam dráž nebo levněji? Jak se nás dotknulo oddělení Slovenska? Jaké je naše hlavní město? Kde sídlí naše firma? Kde všude máme pobočky? Jaké je u nás počasí? Kolik mi je let? Jestli jsem vdaná? Jestli mám děti? Tohle všechno jsou otázky, na které se mě za uplynulé tři dny školení ptali minimálně dva (většinou tři) různí lidi během kafových a obědových přestávek. Vskutku zábavné. :)
Takhle uběhne pět dní, od rána do večera je o zábavu postaráno, takže na nějaké další zábavy zase moc času nezbývá - firmy povětšinou sídlí někde v průmyslových zónách, takže jediná možnost nějakého toho "povyražení" je večer po školení nebo případně během volného půldne než je zakoupená zpáteční letenka. Takhle se mi poštěstilo aspoň letmo vidět Brusel, Paříž, Luxemburg nebo teď momentálně Belfort, ale rozhodně to není o nějakém idylickém turistickém poznávání města - člověk má za ten den většinou lidí plné zuby a navíc - vždycky se turistuje líp ve dvou než když je člověk sám jako kůl v plotě... Asi nic převratného :)
(...to be continued...)
Na dokreslení školící atmosféry pár fotek... (firma zvenčí - školící místnost z mého pohledu a ze zadu)
made by ©Puffin, 2006