Americky konec
Neboli happyend. Posledni den v Americe - zitrek uz nepocitam, ten uz beru jako den odjezdu :o). Muj pobyt v Bostonu (vlastne vic v Braintree) konci. Stravila jsem tady mesic sveho zivota, ted me ceka cesta domu... Copak mi Amerika dala a copak mi vzala?
Poznala jsem kus Ameriky. Na vlastni kuzi jsem zazila jak vypadaji pracovni dny v Americe, poznala jsem lidi v praci (aspon nektere), ochutnala jsem ruznorodou americkou stravu, cestovala jsem v podvecerni dopravni zacpe na dalnici, videla patecni preplnene obchodni centrum. Taky jsem prochodila poradny kus Bostonu pesky (az se mi boty pomalu odebraly na vecnost). Vozila jsem se bostonskym metrem, kde jsem pozorovala tu unikatni americkou smes lidi vsech barev. Poznala jsem americke odchylky a uchylky. Nafotila jsem 400 Mb fotek vsechno mozneho. Domu si vezu discman, dve bostonska tricka a par pohledu.
To byly klady. Ted k zaporum. Nemuzu rict, ze by mi muj pobyt v Americe vyvratil nebo zmenil nazory na Americany - spis naopak. Ve spouste veci jsem si jen potvrdila, ze jsou "amici" presne takovi, jak jsem si vzdycky myslela - zahledeni do sebe a svych zalezitosti, silne individualisticti, ponekud ignorantsti ke vsemu co je neamericke, silni patrioti vyvesujici sve vlajky kdykoliv a kdekoliv, velci konzumenti v globalnim slova smyslu a obcas taky ponekud natvrdli. To je charakteristika naroda. Mezi jednotlivci jsou samozrejme rozdily - poznala jsem tu i nekolik sympatickych a milych lidi (jmenovite Phil a Andy). Ale jinak se Amerika urcite nestala mou zemi snu, kde bych chtela zit, a americky styl zivota mi urcite chybet nebude...
Mozna proto me trosku vydesilo, kdyz se mi po trech tydnech zdalo, ze se postupne zacinam malicko poamerictovat. Ale ono to v tehle zemi asi ani jinak nejde - kdyz nekde zijete mesic, tak uz to prece jen zapusobi... Kdyz jsem si tu chtela pres den koupit neco maleho na jidlo do prace a oni dole v obchudku meli jen cokoladove tycinky nebo chipsy, tak si holt musim koupit neco z toho, co tam maji. Kdyz jsem se potrebovala nekde najist a ve meste byly jen same fast-foody, tak jsem se najedla tam. Kdyz jsem tu po vecerech nemela vcelku jinou zabavu nez poslouchat radio nebo se divat na televizi, tak jsem klesla tak hluboko, ze jsem se proste divala na americkou televizi. Tak nejak mimochodem se mi vtiskly do pameti americke radiove reklamy (Honey Dew Donuts: New caramelized coffee with French Vanilla flavour...) a kdyz jsem se tu dvakrat divala v TV na film, tak jsem na konci zjistila, ze mi vubec nevadilo, ze to bylo v anglictine, protoze jsem tomu v pohode rozumela... V resturacich jsem pomalu prestala mit stresy z objednavani jidla. Dokonce i na tu veverku, co jsem krmila v nedeli v Public Garden, jsem mluvila anglicky. :o) Takze mam pocit, ze je opravdu nejvyssi cas jet domu a nechat Ameriku Amerikou. Jeden maly Cech ji celou nezmeni, ale na druhou stranu ani Amerika nezmeni toho maleho Cecha..:o) A ja budu moc rada, az se konecne zase vratim do sveho sveta, kam patrim... Proste domu... Uz se moc tesim... :o))
Fotky:
Tak takhle vypada mesic zivota - vlevo fotky z 17.4., vpravo z 14.5.
Boty prochozene v Bostonu behem jednoho mesice
A tohle je uzasny darek, co jsem dostala od Phila - krabice puffinu :o)
made by ©Puffin 2003