Hura na velryby
Rano jsem vstala brzo a velmi brzo jsem se nechala "odshuttlit" na metro, takze uz o pul desate jsem byla ve centru. Mela jsem pro svuj spech dobre duvody - chtela jsem si splnit sen a vydat se na fotograficky lov velryb. Proto jsem tak brzy svistela na Long Wharf, kotviste lodi BHC (Boston Harbour Cruise). Vyplatilo se mi to, behem par minut jsem byla majitelkou listku na vypravu "Whale Watch". Odplouvat se melo v 10:30, tak jsem mela jeste necelou hodinku cas. Bylo krasne pocasi, tak jsem si sla sednout az na samy konec pristaviste s vyhledem na more a taky na blizke letiste na protejsim poloostrove. Mihalo se tam jedno letadlo za druhym a ja jsem si tak predstavovala, jake to bude za tech par dni az budu v podvecer odlitat domu a uvidim vsechny ty bostonske mrakodrapy zase z vysky a pak dlouho jen ocean a pak Evropa a prestup v Milane a Praha... A budu doma... Krasne sneni...:o)
Cestou zpatky k lodi jsem se jeste stavila do jednoho suvenyroveho shopu a neco i koupila (tomu se rika vcasna priprava na odjezd :o)) a pak uz zamirila na lod. Zadna mala lodicka, ale tripatrovy vysokorychlostni katamaran - pripadne se na obrazky podivejte sem. Nastupovaly spousty lidi, vetsina se samozrejme snazila urvat nejlepsi mista - cili sedacky na zadni palube (ja, protoze jsem nastupovala mezi prvnimi, jsem si tam samozrejme v pohode jedno misto obsadila :o)) Zajimave bylo sledovat nastupujici... Americane se chovali, jakoby jeli na vylet do Pruhonic - spousta lidi v trickach, kratasech, nazouvakach a podobne. Ale ja jsem si dobre pamatovala, jak to na mori profukovalo jen behem hodinove prijizdky kolem pristavu, tak jsem byla solidne vybavena - krome standardni vetrovky jeste i zalozni svetr. Ale zatim bylo krasne, lidi se opalovali a male deti se tesily na velryby.
Vyrazili jsme presne na cas a pomalu opousteli pristav, lehce pofukoval vetrik - pohodicka trvala. Ale jakmile jsme opustili pomyslnou hranici pristavu, pan kapitan na to pekne slapnul a uz jsme frceli opravdu jako vysokorychlostni katamaran. Voda se za nami jen varila, z vetriku se stal solidni studeny vitr a lod se taky zacala poradne houpat na vlnach. Parada! :o) Slabsi jedinci zacali opoustet otevrene kajuty; ja jsem si oblikla zalozni svetr a bylo mi fajn. Asi po pulhodine jizdy na otevrenem najednou lod zastavila - mezi cestujicimi nastal vseobecny poplach - hlas z amplionu nam ohlasil, ze jsou videt delfini! - a zadni paluba se bleskurychle zaplnila. Tak abych vubec neco videla, tak jsem vylezla jeste o patro vys - na treti nejvrchnejsi otevrenou kajutu. :o) Empiricky jsem zjistila, ze delfini se hodne blbe foti - sotva je clovek zameri, tak uz jsou zase pod vodou a je z nich videt jen zpenena voda za ocasem - takze si vazte tech par zaberu, co je na nich videt aspon ta hrbetni ploutev! :o)
Za chvili jsme vyrazili dal, za velrybami, ale jinak byl tohle moc fajn zacatek... Uz jsem na nejvyssi palube zustala a kochala se vodou vsude kolem, nekonecnym morem a houpanim lodi (mimochodem, jakmile jsme vyrazili na otevrene more a zacalo to houpat, tak clenove posadky rozdavali blici pytliky :o)). Hlas z amplionu nas nabadal, at se dobre rozhlizime, ze se velryby daji dost tezko vypatrat nejakymi pristroji, ze se proste musi uvidet. Tak jsme se my skalni, na treti palube rozhlizeli sec nam sily stacily, ale porad nikde nic. A tak to trvalo hodinu a skoro dve a porad nikde nic. Uz jsem byla docela dost zmrzla i ja, slabsi jedinci uz vypadali vylozene znicene a velryby porad nikde... Mela jsem hroznou chut skocit si dovnitr na kafe a trosku se ohrat, ale na druhou stranu jsem si rikala, ze osud je potvora - urcite jakmile si koupim kafe, tak se nekde nejaka velryba objevi a budu mit z obojiho houby... Tak jsem porad stala na horni palube a rozhlizela se po mori.
Kdyz nam ale amplionovy hlas po dvou a pulhodinove plavbe oznamil, ze to dnes moc nevypada a ze mame nejspis na velryby smulu, tak jsem si na to kafe zasla aspon zapit smutek. Mimochodem, lodni kafe bylo vynikajici! Mohla jsem si ho totiz nacepovat samoobsluzne, tudiz jsem si odmerila svuj oblibeny podil pul kafe pul mlika (mohla jsem to zahrat na prilisne houpani lodi a nasledne preliti :o)), zaplatila 1,25$ a uz jsem si pochutnavala. Fakt jsem ho potrebovala - byla jsem z lodi pekne vymrzla a vyfoukana. Kdyz uz jsem sve lahodne kafco dopijela, lod opet zastavila a nastal dalsi mensi poplach. Nekde v dalce byla videt "minke whale" (bohuzel presne nevim jaky je cesky nazev), ale jen hodne v dalce, navic je pry velmi placha a ani vedci toho o ni moc nevi, protoze se tezko pozoruje. Takze me dve fotky jsou dalsi vzacny klenot! :o)
Poplach skoncil, zase jsme se dali do ultrarychleho pohybu. Cestujici uz jen rezignovane sedeli ve vnitrni kryte palube, vetsina pospavala nebo odpocivala, ale bylo videt, ze toho maji vsichni dost. Blizili jsme se k Pristavnim ostrovum a bostonskemu pristavu, lod opet zpomalila jen co vplula do primestskych vod, tak lidi zacali pomalu rozmrzat a trousit se po palubach, sbirat veci a deti a chystat se k odchodu. Jak znela puvodni umluva BHC - kdyz jsme nevideli velryby, dostali jsme vsichni volny listek na jakoukoliv pristi plavbu BHC za velrybami (docela chytre vymysleno - maloktery turista se tu totiz zdrzi vic nez dva vikendy a tudiz vetsina kuponu podle me stejne propadne). Takze me to pristi (cili posledni) vikend ceka znovu, ale uz budu rozhodne chytrejsi... Nema cenu si drzet misto na palube, nema cenu mrznout hned zkraje, priste si to pekne odsedim vevnir a teprv az na velrybky vylezu ven... Tomu se rika zkusenost. :o))
Zpatky jsme prijeli nekdy kolem pul druhe, takze to chtelo tak akorat obed. Chtela jsem poznat zase neco noveho, tak jsem vyrazila na jizni okraj pristavu az k mistu, kde je ukotvena Boston Tea Party Ship - cili ta lod, ze ktere vyhazovali tehdy caj. Lod samotna i male muzeum u ni bylo zavrene, tak jsem poposla jeste kousek dal k Children's Museum - nevim presne jak to vypada vevnitr, protoze jsem tam nebyla, ale venku jsem videla spousty brecicich deti, ze uz musi domu, takze se jim tam asi libilo... :o) Ja jsem se stavila jen vedle do obligatniho McDonalda na jidlo, zbytkem hranolku nakrmila americke vrabce a holuby a zamirila na metro, nejak uz se mi nikam nechtelo. Celou pulhodinovou cestu metrem jsem prostala - bylo nezvykle nacpane metro (dodatecne jsem zjistila, ze se hral nejaky tusim basketbalovy zapas). Vystoupila jsem na Quincy Adams, zavolala si shuttlika a po pate hodine stastne dorazila do hotelu - je snad zbytacne psat, ze jsem byla opet nesmirne unavena...:o)
Fotky:
Vzdalujici se a zase priblizujici se Boston
Krasny zazitek videt delfiny...
Tak tady ty skvrny na vode, to je pry "minke whale"
Majak na jednom z Boston Harbour Islands
Nase Aurora, co nas vezla :o)
Boston Tea Party Ship
Dalsich par mrakodrapu z jizniho konce centra
made by ©Puffin 2003