Andyho prijezd
Vestredu zavital do firmy na par dni Andy, supportacky sef sidlici ted ve Wisconsinu (oficialne se tam prestehoval aby byl bliz jednomu vyznamnemu zakaznikovi; interne proto, ze se mu vubec nelibila a nevyhovovala mu firemni atmosfera - coz se mu tedy vubec nedivim...). Andymu je tusim 28 a jeho prijezdem se toho prave v celkove atmosfere dost zmenilo - najednou tam bylo mnohem ziveji, sama srandicka a zadne upjate ticho (asi jako u nas na supportu :o)). Behem peti minut po vzajemnem seznameni jsme si dost otevrene vymenili nazory na americky support (libilo se mi, ze i kdyz sidli Andy nekde v kelu, tak ma porad prehled, co se deje tady a jak kluci supportacti makaji...) a lidi ve firme celkove a shodli jsme se, ze to chce proste omladit team a rozhodne na support jeste nekoho prijmout... Dohodli jsme se na nejakem tom skoleni a taky hne naplanovali na ctvrtek spolecnou veceri plus "some drinking". A pak Andy zase odjel na nejake jednani...
Ve ctvrtek jsme vyrazili z prace o pul seste - Andy, Phil a ja (Ted se pro tentokrat - pry dost prekvapive - omluvil). O pul sedme jsme stastne zaparkovali v sedmem patre desetipatroveho parkoviste a zamirili do (mne uz pomerne zname) oblasti Quincy Marketu. Vedela jsem, ze me ceka nejaka "sea-food" restaurace, ale to jsem jeste netusila, ze to bude McCormick&Schmick's - ve vsechn bostonskych propagacnich casopisech povazovany za elitu! Hned me prepadla trema... Dostala jsem menu, ktere obsahovalo asi 120 polozek, pricemz jsem rozumela tak kazdemu patemu slovu, a to vetsinou jen popsanym priloham.:o) Nastesti me Andy s Philem nenechali ve stychu a poradili mi - a dobre... Prisel cisnik, tak jsme si objednali jidlo, kluci navic jeste i nejake predkrmy a cisnik nam za to velmi prijemne vnutil lahev bileho Tohu (Sauvignon z Noveho Zelandu - pokud jsem se dobre divala, tak 39$ za lahev!) - bylo opravdu vynikajici...
Po case prinesli predkrmy - Philovi salat a Andymu ustrice, naservirovane na ledu, vyskladane do kruhu stridave s platky citronu a uprostred s omackou. Andy se do nich hned s chuti pustil a opakovane nam obema nabizel na ochutnani. Odolala jsem. Labuznici a znalci prominou, ale vypadalo to opravdu odporne... Pockala jsem si na sve "Mahi Mahi" - poradny kus ryby s jasminovou ryzi a restovanou zeleninou - vynikajici. Phil mel scallops (ted jsem si nasla ve slovniku, ze to jsou nejaky musle hrebenatky), Andy tusim mecouna (swordfish), vsechno to bylo moc hezky esteticky usporadano na talirich. Vyborna vecere. Tak jsme pojedli, popili, Andy zaplatil a vyrazili jsme popijet...
Obesli jsme dva bloky a zamirili do nejakeho baru. Ale ouha. Pri vstupu do americkeho baru se musi kazdy navstevnik prokazat identifikacnim prukazem, ze mu je vic nez 21 a tudiz muze pit. Problem byl, ze muj pas dlel tou dobou v kufru Andyho auta na parkovisti. Chlapec u vstupu byl neoblomny, nepomohlo ani vysvetleni, ze jsem z Ceske republiky - stejne chtel videt pas. Inu, obratili jsme se a sli do auta pro pas. Ja jsem celou dobu nevericne kroutila hlavou, jak je tohle mozny...
Dosli jsme tedy do auta pro pas, coz vsichni nakonec schvalili jako prijemnou zdravotni prochazku po veceri, a usedli do baru. Dali jsme si pivo (mimochodem, tohle pivo bylo aspon o dve tridy horsi nez Samuel Adams, ktere jsem pila posledne, a s ceskym se to vubec ani srovnat neda - proste ne moc dobre. Taky jsme po druhem presedlali na nejake cerne a to uz bylo lepsi... Andy brzy presel na nealkoholicke, protoze nam delal ridice a taky nas v poradku rozvezl) a behem vecera probrali veskere pracovni zalezitosti - support, Teda, vekovy prumer officu, chystane soustredeni manageru v CR, pripadnou navstevu supportaku v HK, cesky office, mezilidske vztahy, kick-off-y, atd. No, byl to rozhodne zajimavy vecer... Doufam, ze se fakt podari, aby mohli kluci americti prijet do Hradce, aby videli, jak to vypada a funguje u nas a jak zijeme, ze Amerika neni pupek sveta... A treba o tom taky sepisou svoje noviny...:o)
Fotky:
Takhle vypadaji kluci supportaci v praci... - Andy, Phil a Ted
...a takhle v baru :o)
made by ©Puffin 2003