Puffin's Boston News - cislo 10 (30.4.2003)

(z nedostatku ceskych klavesnic je nase nakladatelstvi nuceno psat bez diakritiky - milovnikum ceskeho jazyka se z celeho srdce omlouvame...)

Minuly tyden jsem vas zanedbavala, drazi ctenari, ale zato ted uvidite, co je to novinova smrst... :o)

Americke uchylky II

"How are you today?"
Den pote, co jsem "vydala" sedme cislo mych PBN (cili ono cislo o uchylkach), jsem byla s Philem na obede v italske restauraci a jak jsme tak nad jidlem konverzovali, prisla rec i na me noviny a Phil se ptal, o cem zrovna pisu. Tak jsem mu to zacala licit a Phil se nesmirne bavil... Ale nejlepsi bylo, ze prave behem prichodu do one restaurace jsem si znovu uvedomila jednu uplne sloni uchylku, kterou jsem zatim nepopsala. A to je "How are you today?" - otazka, kterou slysite za den stokrat.
Zarazilo me to uz prvni den na hotelove snidani, kde se me ptal kazdy z obsluhujiciho personalu, kdo sel kolem meho stolu (a byli minimlane 4 a samozrejme to bylo vzdycky prave ve chvili, kdyz jsem zrovna zvykala sousto :o)), ale to jsem pripisovala uzu luxusniho hotelu. Kdyz se to pak ale opakovalo denne v praci a slysela jsem tu otazku od kazdeho z nich (tudiz 7x), tak uz mi zacalo dochazet, ze to je nejspis obecna zalezitost. Ten den, co jsme byli s Philem na obede, tak zaznela 1x od holky, co nas uvvedla ke stolu (to je tam mimochodem taky zvykem - proste se musite nechat usadit, zadne svobodne vybirani mista, co se vam libi) a pak 3x - od kazdeho cisnika, ktery se u naseho stolu zastavil. A stejne se to opakuje u vsech stanku pri nakupovani cehokoliv a v restauracich to plati dvojnasob.
Nejhorsi mi na tom prijde fakt, ze se sice ptaji, jak se mam, ale odpoved uz nikoho nezajima. Phil mi potvrdil, ze jde jen o otazku samotnou, aby zaznela, navodila pratelskou atmosferu a zanechala zdani existujici konverzace. Mezi Amikama to mozna funguje, ale me to zacalo velice rychle lezt na nervy - spousta lidi se me pta, jak se mam a pritom je to kazdemu putna. Tak to at me radsi odbydou trapne jednoduchym "good morning" nebo "hello". Ale zacala jsem se sebeobranou - zacala jsem bleskove odpovidat "fine and you?". At jim to aspon trosku srotuje v palicich - chteji komunikaci, maji ji mit... :o)

Automobilova posedlost
To, ze Amici jezdi vsude a hodne, je znamy fakt. Ale ty konce...
Nekdy v tydnu (tusim ze v utery) byl krasny podvecer a mne se nechtelo sedet zavrena, tak jsem se rozhodla, ze se pujdu projit. Smerem k nakupnimu centru ani do prace se mi nechtelo, tak jsem se vydala poslednim zbyvajicim smerem - podel vypadovky. Chodnik tam byl, na prehluseni aut jsem si pustila discmana a docela to slo. Chvilku. Ale kdyz clovek nevidi nic nez mihajici se auta na jedne strane a na druhe obcas nejaky konec zahrady s prijezdovou cestou a domek v dali, ale jinak jen standardni bordel kolem silnice, tak to za chvili zacne byt dost nezazivne. Nic privetiveho v dohlednu, jen nekde v dalce semafory (uz bez prechodu) a obcas benzinka. Docela mizerie.
Tak jsem to za benzinkou otocila a tapala zpatky. Uzasne bylo sledovat vsechny ty ridice, co me mijeli... Oni me povazovali za blazna a ja je vlastne taky... :o)
Kdyz jsme pak jeli ve ctvrtek s Philem a Andym do centra na veceri a jeli jsme tu cestu (odhadem 30km) hodinu, protoze se vsichni Amici zrovna vraceli z prace (samozrejme v pomeru 1 auto : 1 Amik), tak jsem si tak rekla, ze se nechci dozit situace, ze i u nas bude auto zivotni nutnost (a ne jen vyhoda), ze porad budou jezdit vlaky a mestska hromadna doprava a ze se porad bude dat chodit pesky, aniz by vas ostatni povazovali za blazna...

Perlicky & zajimavosti

Medove
V pondeli jsem se znovu byla podivat v nakupnim centru. Celkem mile me prekvapilo, zav pondeli je veskery prostor temer liduprazdny, coz mi nesmirne vyhovovalo. Tak jsem si znovu prosla nektere obchody a nektere nove - vylozene jen tak na "cumendu".:o)
Mimo jine jsem zjistila, proc jsem posledne tak bloudila v obchodu s oblecenim - ja sjem totiz nahoru vyjela jinym obchodem nez jsem pak jela dolu (dvoupatrove tam jsou minimalne tri velke), tak me pak dole zmatlo, ze to tam nepoznavam - bodejd by ne, kdyz jsem tam byla prvne... :o)
Opet jsem byla i v medovskem obchode a pro neverici ctenare jsem ho i vyfotila... :o)

Zvykacky - takhle srandovne (a taky neekologicky) bali Amici zvykacky

Diry na silnici - sice drive-uji o 106, ale silnice maji obcas taky proserny. To jen abyste si nemysleli, ze to tu je vsechno perfektni...

Vylisovene centy - pristroje na prelisovavani centu mi Phil ukazal poprve v NEA, proste si nechate vylisovat pametni "minci" z centu. Do pristroje (kterych jsem pak po meste videla vic) date dva ctvrtaky a cent, zatocite klikou a suvenyrek je na svete...

Zapad - celkem pekny ulovek, ne? :o)