Tak jsem tu
Po velmi pusobivem priletu - Boston ma letiste na pobrezi, takze jsme krasne klesali nad oceanem a ostruvky - me cekalo US imigracni, ktere navzdory tomu, jak me vsichni strasili, probehlo uplne v pohode. jen se me takovy mladik zeptal, co tam jedu delat a jak dlouho se zdrzim, dal mi stempl a bylo. Asi jsem taky mela bezchybne vyplnene ty jejich priletove formulare, co se vyplnovaly uz v letadle... :o) Pak jsem si na takovem kruhovem tocicim pasu nasla zavazadla (dokonce i ten nuz mi vratili :o)) a sla jsem.
S Tedem (US supporterem) jsme se poznali v pohode - po pravde receno je dost neprehlednutelny - a sli jsme na bus do Braintree. Cestou jsme pomerne schopne komunikovali - ovsem neustale jsme prechazeli z franiny do anglictiny a obracene (bud se mu ve franine komunikuje lip nebo me chce proste prozkouset... :o), ale ja jsem z letadla byla zvykla na inglis).
Prvni dojmy z Ameriky pohledem z okna busu
Amerika je opravdu presne takova, jak je videt v USa filmech - male domecky na okrajich mesta, v centru mrakodrapy, ctyrproudove silnice se spoustou pro me exotickych aut, divne dopravni znaceni apod.
Chytla jsem tu na prijezd krasne pocasi - cestou jsem si vsimla, ze uz jim tu kvete zlaty dest a snad i tresne (nebo co to bylo). Bylo krasne jarne, dalo se chodit i jen v kratkem rukavu, slunicko, nadhera... Ale Ted me ihned informoval, ze se to ma brzo pokazit.
Dorazili jsme do Braintree (coz je proste nejaky okrajovy kus Bostonu), kde mi Ted z dalky ukazal americky GMC office a hotel Sheraton, ktery mi mel byt na cas domovem. S Tedem jsme se rozumne dohodli, ze uz se toho vecera nic podnikat nebude (puvodne me chteli vytahnout na veceri hned prvni vecer), ze se hlavne potrebuju vyspat a domluvili jsme se, ze me druhy den v 8:30 vyzvedne v hotelu Phil (druhy US supportak). Byla jsem rada, ze to s tou veceri takhle dopadlo - byla jsem fakt priserne unavena. Vstavala jsem pred odletem ve ctyri, v osm odlitala z Prahy, v jedenact z Milana, v letadle jsem spala vseho vsudy jenom asi dve hodiny a priletela do USA zase kolem poledne toho sameho dne (samozrejme US casu) - a fakt jsem byla mrtva...
Takze jsem se nechala dopravit do hotelu, ubytovala jsem se a mela jsem volno. Jeste poznamka k hotelu - je asi pomerne dost nobl a kazdy jiny by byl opravdu nadseny, ale pro me to byl docela sok. Proc zrovna ja musim bydlet v hotelu, co vypada jako pseudo-stary stredoveky hrad?!?!? :o) Ale jinak teda fakt luxus - vsude drevene obklady, noblesni schodiste, koberce, obrazy; taky by jeste mela byt posilovna a bazen - no, vsechno nafotim, tak budete koukat...
Dostala jsem pokoj cislo 251, dost velky, ladeny do tmave modra, ...ale proste je to jen hotelovy pokoj. Jakmile jsem tam tak stala se svymi kufry, sama, tak na me padl priserny smutek. Az v tomhle okamziku mi naplno doslo, ze jsem nekde hrozne daleko a na hrozne dlouho sama...
Krome toho jsem zjistila, ze mobil je mi tu opravdu na dve veci - nejspis tu vubec neni GSM sit, takze ho budu mit jen jako US hodiny a telefonni seznam... (Dodatecne jsem ovsem objevila, ze problem nebyl az tak v telefonu, jako spis ve mne. Mel nastaveno kratke menu, takze nektere - samozrejme ty potrebne - vobly se mi vubec nezobrazovaly. Takze mobil mi nakonec funguje - taky je to moje velka spasa...:o))
Ale co mi zbyvalo... Vybalila jsem kufry, osprchovala se (jako uplne prvni vec jsem ovsem vypnula klimatizaci, zas takovy vedro tam nebylo...) a sla spat. Ve ctyri odpoledne (US), v deset vecer naseho casu. Probudila jsem se v jednu v noci (US), v sedum rano ceskeho casu - takze jsem si krasne udrzela kontinentalni cas - ale jinak vsude tma, tak jsem do peti jeste lezela. Pak jsem vstala, umyla si vlasy, uvarial kafe (kavovar mam na pokoji - taky to pro me byl momentalne jediny zdroj jidla/piti), jeste jsem udelala revizi ve vecech (ceske jsem ulozila do supliku a nachystala veci potrebne do prace) a sepsala zazitky...
Snidane
Hotelovym bludistem jsem se uspesne prokousala k "Front Desk" (recepce), kde jsem se vyptala jednak na telefony (k jejichz uhrade jsem si nechala zavest do systemu svou kreditni kartu, pricemz me nekolikrat upozornili, ze je to opravdu extremne drahe telefonovani. Ale co uz mi zbyvalo... Prece jen jsem se potrebovala ozvat domu...) a pak na snidani (druha dulezita vec :o)). Hotelove stravovani si taky platim sama - GMC US mi plati hotel s lednickou, mikrovlnkou a pouzivani hotelove posilovny a bazenu, ale nikoliv stravu. Tak jsem si slavnostne zasla na prvni (a zrejme i posledni) snidani - silne mi to pripomnelo snidane v hotelu v Glasgow na svatbe me kamaradky se Shetland. Jedine, co se dalo normalne jist byly veci z volne pristupneho buffetu (tzv. continental breakfast) - musli nebo vlocky, ovoce a nekolik druhu peciva. Tak jsem si dala musli zalite mlekem, tousty s maslem a dzemem, kafe, dzus a banan. za to jsem zaplatila uzasnych 12$ vcetne spropitneho (ja blbec jsem se zapomnela informovat, jak to tady se spropitnym chodi - mozna jsem jim dala trapne malo, nevim...), coz se rovna krasnym 360,-CZK. Slusna snidane, ne? Ono se to tu asi nesmi moc prepocitavat, obavam se... Kazdopadne zatim mi to slo na hotelovy ucet, platit se bude az nakonec. Ale pojala jsem revolucni rozhodnuti si napriste koupit krabici vlocek nekde v obchode a snidat po svem tady "doma".
Ceka me prvni cesta do prace a prvni pracovni den...
Fotky:
Hotelovy pokoj 1 - televizni sezeni
Hotelovy pokoj 2 - postel
Hotelovy pokoj 3 - psaci kout
Hotelovy pokoj 4 - koupelna
Hotelovy interier - schodiste
Hotelovy interier - posezeni u vchodu
Hotelovy exterier
Hotelovy exterier
Hotelovy exterier
made by ©Puffin 2003