SimSvět

[Hakuka]

možná, že jo... u povídek nejsem ničím omezovaná...prostě si jenom hraju

mno myslím, že tam většina těch věcí zůstane na věčné časy...vždycky si ukousnu moc velké sousto a nikdy ho nedokážu dotáhnout do konce... navíc přeskakuju a nedaří se mi navazovat
asi na to nemám potřebnou vytrvalost, ale psát mě hrozně baví
_________________
Ze života mých simů http://puffinus.cz/_forum/viewtopic.php?t=1190&postdays=0&postorder=asc&start=0

"Ale snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje." Jostein Gaarder

[eriana]

nadherne pises Hakuko...dobre sa to cita a este k tomu mas nadherne fotky a este krajsich simov (nie ako niekto-ja) ...sa uz tesim na dalsi dielik

[Hakuka]

přidávám se k procesu zmrtvýchvstání fora, znovu jsem nahrála část fotek, počítám, že zbytek doupravím ještě někdy v hodinu mezi psem a vlkem, dneska toho asi stejně moc nenaspím

a bude pokračování, fotek mám mraky, myšlenek taky

EDIT: tak to by bylo, nejsem si jistá, jestli jsou to ty samé fotky, ale tak rámcově to odpovídá
_________________
Ze života mých simů http://puffinus.cz/_forum/viewtopic.php?t=1190&postdays=0&postorder=asc&start=0

"Ale snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje." Jostein Gaarder

[chasseur]

Nedopsaný povídky nebo nápady je dobrý načas zkompostovat a časem je příležitostně zrecyklovat.

[megy]

Don je tak sexy! Ty vlasy mu jdou nejvíc!!!
_________________
"I wipe my ass with hundred dollar bills. That is soo funny."

[Hakuka]

chass: no, jak který, u některých tak z patnácti jsem se při čtení zasekla u první stránky a zbytek letěl rovnou cestou do koše na vlastní pubertální vzdychání vážně nemám nervy

megy: já nejdřív uvažovala, jestli vůbec měnit či neměnit, bála jsem se, aby to bez toho hára ještě byl on , ale tyhle se mi líbí, asi v nich i zestárne
_________________
Ze života mých simů http://puffinus.cz/_forum/viewtopic.php?t=1190&postdays=0&postorder=asc&start=0

"Ale snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje." Jostein Gaarder

[Yka]

Práve som dočítala tvoj príbeh, je to moc pekné a dej okolo Dona ma potešil, rada som s ním v simíkoch hrávala , to bola tiež telenovela .

Dúfam že nový diel bude čoskoro

[oli]

Já chci taky nový díl!

[Hakuka]

Ničí a odnikud - první část - úvod
Každý z nás chce někam patřit. Je jedno, jestli do kroužku modelářů , nebo do klubu výjimečných. Každý potřebujeme svůj vlastní okruh lidí, které známe a kterým důvěřujeme. Bez nich jsme jako osamělé stromy v hlubokém lese, ztraceni v té obrovské mase těl.
Vždycky jsem měla jasno v tom, kam patřím já. Nikdy jsem nepochybovala. Moje místo bylo někde mezi mým přísným otcem a ambiciózní matkou.
Roztomilý klenot vlivné rodiny s otcovým nosem a matčinýma očima. Vždy upravená, vždy dokonale vychovaná. Tatínkova holčička.

Všichni měli jasno o mé budoucnosti. Ani já nepochybovala. Studenka prestižní školy, premiantka univerzity, dokonalá nevěsta dokonalého muže a sebevědomá členka Krasohlídkovské elity, přesně v tomto pořadí.



A potom najednou bum a prásk. Všechno se se mnou zatočilo a já dopadla nohama pevně na prašnou a špinavou zem. Brečela jsem, vztekala se, rvala si vlasy, ale nic nepomohlo. Můj táta byl pryč a máma polykala prášky jako lentilky. Infarkt, říkali nám, důsledek přemíry stresu. Otec považoval pokřikování na podřízené za adrenalinový sport. Jeden takový vskutku excelentní výkon jeho srdce nevydrželo. Proč ta ironie?? Jen obrana organismu. Já svého otce milovala.



Dokud domácnost velel můj táta, všechno běželo jako na drátkách. Najednou sprcha chrlila žhavou vodu na všechny strany, z fungl nové plazmové televize stoupaly oblaka dýmu, na všem kolem vězela nejméně centimetrová vrstva prachu a hospodyně venku dlouhé hodiny flirtovala s pošťákem. V důsledku toho nikde nebylo ani jídlo, ani noviny.


A jako bonus navíc začali kolem kroužit mrchožrouti. Ve výsledku by se dalo pošťákovo lajdáctví označit jako pozitivum, protože se to v novinách začalo hemžit palcovými titulky typu „Černá vdova má na svědomí už třetí oběť!!“ a „Luxusní rezidence plná švábů!!“ Odporné. Možná bylo rozumnější, když kritizovali matčinu snahu o rekonstrukci centra města. Rozhodně to bylo víc na úrovni.

Otcům pohřeb byl... Těžko se to popisuje. Plačtivý a zoufalý a studil jako kus ledu. Určitě to byl nejhorší zážitek v celém mém životě. Matka chtěla tichý obřad bez supů a davu čumilů. Jen tiché sbohem.



Existuje taková otřepaná fráze. Život jde dál. Je krátká, ale pravdivá, milosrdně i krutě. Trochu paradox, ale je to tak. Čas se nezastaví jen proto, že svět opustil jeden člověk z miliardy. Musíte žít i když se vám nechce. A potom čas milosrdně setře všechny ostré hrany. A tak jsme žili. Nebylo to jako dřív, protože někdo chyběl. Ani my jsme už nemohli být stejní. Filosofové tomu říkají otřes. Strnete v čirém šoku a začnete se na svět kolem dívat jinak. Těžko říct, jestli by se některá z těch dalších věcí stala, kdyby tu on stále byl. Nejspíš ne. Mám být ráda, že tu není?? Rozhodně ne. Ale přesto jsem šťastná. Další paradox?? Ne, to je život a já ho chci žít i když to někdy bolí.

Jmenuji se Hermiona Dollariová, už bez přídomku von, a miluju život, který žiju, protože jsem přestala věřit na pohádky.

_________________
Ze života mých simů http://puffinus.cz/_forum/viewtopic.php?t=1190&postdays=0&postorder=asc&start=0

"Ale snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje." Jostein Gaarder

[Hakuka]

jo, správně, je to úvod k něčemu delšímu, ale neradujte se předčasně, nikdo neříká, že to bude mít taky nějaký závěr , zápletku mám jenom rámcovou, v hlavě spoustu myšlenek a ve složce stovky fotek, teď ještě, jak to dát dokupy, aby to k něčemu vypadalo
_________________
Ze života mých simů http://puffinus.cz/_forum/viewtopic.php?t=1190&postdays=0&postorder=asc&start=0

"Ale snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje." Jostein Gaarder

[chasseur]

Začíná to dobře a hlavní hrdinka je sympaťanda.

[Hakuka]

děkuji ... nevím, jestli je to poznat, ale je to Dinina dcera, její a třetího manžela v pořadí mladší sourozenci jsou jí mnohem podobnejší, kde vzala Mia třeba tu pusu, to po mně vážně vědět nechtějte
_________________
Ze života mých simů http://puffinus.cz/_forum/viewtopic.php?t=1190&postdays=0&postorder=asc&start=0

"Ale snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje." Jostein Gaarder

[Adeline]

To bych teda vážně nepoznala, nemá z ní snad nic.
_________________
Úsměv možná nevyřeší všechny tvé problémy, ale nas*re tolik lidí, že stojí za to si ho udržet.

Nikdy se nehádej s hlupákem, nemáš tolik času, aby jsi ho mohl zbytečně ztrácet.

[Hakuka]

má, oči, táta je měl šedé, ale kde vyštrachala tën zbytek, to vážně netuším, potíž je, že až na nos není podobná ani otci, maxis genetika mě nikdy nepřestane překvapovat
ale je to moje druhá nejhezčí teenka po Vally Landgraabové (dcera Lucretie z modelky ) takže si nestěžuju
_________________
Ze života mých simů http://puffinus.cz/_forum/viewtopic.php?t=1190&postdays=0&postorder=asc&start=0

"Ale snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje." Jostein Gaarder

[Adeline]

Aha, to bude asi tím, že mám jiné oči, které nahrazují ty Maxis, to jsem si neuvědomila. No tak přebírej fotky a vyprávěj, moc se mi to líbí.
_________________
Úsměv možná nevyřeší všechny tvé problémy, ale nas*re tolik lidí, že stojí za to si ho udržet.

Nikdy se nehádej s hlupákem, nemáš tolik času, aby jsi ho mohl zbytečně ztrácet.